Jak šel čas s ereskou – průlom přinesly mikroskop a magnetická rezonance

Roztroušená skleróza rozhodně není nemocí posledních desetiletí. Za prvního pacienta je považována žena, u níž byly příznaky RS popsány již ve 14. století. Jaká byla cesta roztroušené sklerózy až do současnosti?

Mnoho starověkých lékařských záznamů popisuje potíže, které se později začaly přisuzovat roztroušené skleróze (RS). Proto se lékaři domnívají, že RS postihovala lidi dávno předtím, než byla v 19. století pojmenována.

Skromné začátky

Milníkem byl poznatek francouzského neurologa z roku 1868, který po smrti své pacientky s příznaky roztroušené sklerózy prozkoumal její mozek a našel v něm ložiska tuhé tkáně okolo nervových vláken. Následovalo tedy podrobnější zkoumání příznaků RS, jako jsou třes, potíže s chůzí, poruchy vidění a bolesti končetin. Kvůli nedostatku informací o obranyschopnosti lidského těla se však RS tehdy ještě nespojovala s imunitním systémem.

Díky rozvoji fyziky a chemie se na začátku 20. století podařilo pozorovat nervové buňky pod mikroskopem. Vědci tak byli schopni popsat zánět a poškození myelinu (obalu nervových vláken), ke kterému dochází u jedinců s RS.

Intenzivní bádání přineslo výsledky

Padesátá léta 20. století se nesla ve znamení intenzivnějšího výzkumu.

Američtí vědci přišli s novými poznatky ohledně přítomnosti bílkovin v mozkomíšním moku u pacientů s RS.
Podařilo se popsat strukturu DNA, která v sobě nese genetické informace.
Poznatek o DNA přispěl k dalšímu zkoumání souvislostí mezi genetikou a imunitním systémem, což bylo pro další výzkum RS velmi důležité.

V 60. letech popsali lékaři roztroušenou sklerózu jako autoimunitní onemocnění, při kterém tělo napadá vlastní buňky a tkáně v domnění, že se brání útoku cizích látek. Díky tomuto poznatku se začala testovat léčba spočívající v potlačení zánětu a reakce imunitního systému.

CT, MR a co dál?

Nástup zobrazovacích metod, jako jsou počítačová tomografie (CT) a magnetická rezonance (MR), umožnil detailní pozorování mozku a porovnávání výsledků. Všechny tyto poznatky se tak mohou promítnout i do vývoje léků. V posledních dvaceti letech se věda soustředí na takové přípravky, které mohou ovlivnit počet i závažnost atak RS.

Pozornost se v současnosti věnuje i hormonální léčbě, transplantaci kmenových buněk a využití vitaminu D. Další poznatky a nové léčebné postupy lidé s RS jistě ocení – celosvětově se jejich počet odhaduje na 2 miliony; v ČR s touto nemocí bojuje přibližně 20 tisíc osob.

(pak)

Zdroj:
www.everydayhealth.com