Budu muset užívat léčbu RS celoživotně?
Je nutné užívat léky na roztroušenou sklerózu (RS) až do konce života? Musí být terapie každodenní? A proč je vlastně tak důležitá? Přečtěte si o současných poznatcích, které se týkají otázek dlouhodobého užívání léčby RS.
Léčba RS? Dar z nebes
Roztroušená skleróza je chronické onemocnění centrálního nervového systému. Její nejčastější forma, relaps-remitentní RS (RRRS), je charakterizována střídáním období vzplanutí autoimunitního zánětu se vznikem nových neurologických symptomů (relapsy) a období remisí, kdy dochází k úplnému nebo částečnému odeznění obtíží. Bez léčby přechází RRRS přibližně u poloviny pacientů po deseti letech do tzv. sekundárně progresivní formy, kdy se neurologické obtíže postupně zhoršují bez ohledu na relapsy. V době, kdy nebyla k dispozici léčba, byla RS velice závažným onemocněním vedoucím relativně brzy k významné invaliditě.
Od 90. let minulého století se však situace začala dramaticky měnit k lepšímu. S příchodem tzv. biologické léčby jako by se RS stala novou nemocí. Terapie dokáže u většiny pacientů vývoj nemoci výrazně zpomalit či stabilizovat a míru neurologického postižení značně omezit. Z dat českého národního registru ReMuS například vyplývá, že 78 % procent pacientů ve věku do 65 let zvládne pracovat a nejvíce zastoupenou skupinou jsou pacienti s pouze lehkým stupněm neurologického postižení. Tato stabilizace nemoci má však svoji cenu – nutnost dlouhodobého užívání biologické léčby.
Mohou být někteří pacienti bez léčby?
Biologická léčba má pro kvalitní život s RS nevyčíslitelnou hodnotu. Má však i svoji stinnou stránku. Některé léky je třeba užívat denně, jiné se podávají injekčně a další například zvyšují riziko infekcí. U každého pacienta je tak třeba vždy vybrat správný lék s ideálním poměrem možných benefitů a rizik. Existuje i skupina pacientů, kteří léčbu nepotřebují?
Odhaduje se, že u jednotek procent pacientů by RS probíhala mírnou formou i bez léčby. Problematické však je, že takové pacienty nedokáže současná medicína v počátcích nemoci mezi ostatními identifikovat. A riziko je příliš velké – hrozí nevratná ztráta nervových buněk, vedoucí například ke ztrátě schopnosti chůze nebo významné poruše zraku. U pacientů, kteří nemají v počátcích RS rizikové faktory těžšího průběhu, je proto lepší terapii zahájit, ale volit méně intenzivní léky s menším množstvím nežádoucích účinků.
RS je stabilní, vysadíme léčbu?
V ideálním případě biologická léčba RS stabilizuje a nové ataky se zhoršováním neurologických obtíží se prakticky neobjevují. Někteří lidé tak mohou nabýt dojmu, že je možné léčbu vysadit. Tento závěr je však v naprosté většině případů mylný. Nemoc je stabilní díky terapii, a dojde-li k vysazení léčby, často se objeví nové symptomy, které už nemusí zmizet. Vysazení některých typů léků navíc může vést k paradoxní extrémní aktivaci autoimunitního zánětu – tzv. „rebound fenoménu“ – s rychlým rozvojem těžkého postižení. Bez porady s lékařem proto léky nikdy nevysazujte!
Výjimka potvrzující pravidlo
Imunitní systém je nejaktivnější v mladším věku. RS se také nejčastěji objevuje kolem 30. roku života. Naopak s věkem naše imunita slábne a vlivem tohoto jevu se u části starších pacientů může RS stabilizovat. Při individuálním posouzení možných přínosů a rizik plynoucích z léčby je proto v některých případech možné léčbu vysadit. Vždy je však nutné tak učinit uváženě a po poradě s lékařem.
Bez každodenní léčby? Jde to
Terapie RS by měla být dlouhodobá. To ale neznamená, že musí být každodenní. Řadu léků je možné podávat například v měsíčním nebo půlročním intervalu. Existují i takové, které se užívají po dobu několika dní ve dvou následujících letech a zajistí efekt nejméně na několik let dopředu. Pokud je pro vás tedy každodenní nebo každotýdenní podávání terapie zásadní překážkou, poraďte se se svým lékařem o dalších variantách podávání léčivých přípravků.
(dos)
Zdroje a použitá literatura:
