Aspirační pneumonie: potíže s polykáním mohou vést k zápalu plic
Polykání připadá zdravému člověku jako naprostá samozřejmost. Až ve chvíli, kdy se vyskytne nějaký problém, zjistíme, o jak velmi složitý děj se jedná. A také že co se snadno porouchá, těžce se spravuje.
Při roztroušené skleróze to nejsou zdaleka jen ruce a nohy, jejichž hybnost je ohrožena. V nebezpečí může být také polykání. Jde totiž o velmi složitě koordinovanou činnost a někdy stačí málo, aby celý proces přestal fungovat. Jenže přestat jíst a pít není možné, a proto nastává problém. A ještě větší potíže představuje stav, kdy selhává nejen polykání, ale také schopnost kašlání a vykašlávaní. Dýchací cesty pak zůstávají zcela nechráněné.
Na rychlosti záleží
Když se problémy s polykáním vyvinou náhle, nelze je přehlédnout. Horší je to s těmi, které vznikají postupně. Někdy je obtížné všimnout si jich včas – rozhodnutí situaci řešit pak může přijít pozdě. Tedy až tehdy, kdy dojde k zatečení potravy do dýchacích cest a k následnému vzniku zápalu plic. Tento stav se nazývá aspirační pneumonie a při takto vyvolaném zápalu plic může jít i o život. Často ho provází velmi vysoká horečka, dušnost a silný kašel. A když navíc pacient nemůže odkašlávat, léčba se neobejde bez hospitalizace na jednotce intenzivní péče. Řešení infekce vzniklé z ústní flóry je vždy svízelné. Ani při správné volbě antibiotik není záruka, že vše půjde dobře. Mohou se rozvinout komplikace, jako je plicní absces (hnisavá hlíza) nebo empyém (přechod hnisavé infekce do hrudní dutiny). Úmrtnost se u aspirační pneumonie pohybuje kolem 60 %.
Léčba? Snad jednou…
Ale ani když jsou potíže s polykáním a kašláním odhaleny dříve, než začne docházet k infekcím, léčba není snadná. Neexistuje způsob, kterým bychom mohli tyto dva procesy cíleně ovlivnit. Vědci už zkoumali účinek různých metod, od slabých elektrických impulsů přes konzumaci velmi kořeněného jídla až po dechovou rehabilitaci. Zatím bez větších úspěchů. Základem řešení tak stále zůstává jen režimová léčba – tedy přizpůsobit složení a konzistenci stravy tak, aby se nemocným lépe polykala. V případě vdechnutí potravy pak podávat antibiotika. U těžších případů bývá nutná dlouhodobá antibiotická léčba.
(pez)