Jaká vyšetření vás čekají při podezření na roztroušenou sklerózu?

Jaké kroky následují poté, co lékař vysloví podezření na roztroušenou sklerózu? Jaká vyšetření je obvykle třeba udělat? A co lze od těchto vyšetření čekat?

Diagnostika roztroušené sklerózy (RS) prošla za posledních několik desetiletí obrovským vývojem. Zásadním, dá se říci, až triumfálním zlomem byl vynález magnetické rezonance. Ta odhalí aktivitu nemoci dokonce i v případě, že se navenek nic neděje a nové obtíže nepozorujete.

Rozprostřena v čase i prostoru

Pokud jde o symptomy nemoci, základním kritériem, aby se dalo hovořit o RS, jsou tzv. diseminace v prostoru a diseminace v čase. To znamená, že některá z vyšetřovacích metod musí prokázat postižení více částí centrálního nervového systému a zároveň delší průběh onemocnění.

Magnetická rezonance

Po vyslovení podezření na roztroušenou sklerózu vám velmi pravděpodobně bude indikováno vyšetření mozku magnetickou rezonancí. Tento sofistikovaný přístroj dokáže zobrazit i drobná zánětlivá ložiska. Na rozdíl od CT magnetická rezonance nezatěžuje tělo rentgenovým zářením. Jak už i z názvu „magnetická“ vyplývá, nesmějí toto vyšetření podstupovat lidé, kteří mají v těle kovy. V současné době jsou však naštěstí kloubní náhrady či svorky používané při operacích z nemagnetických materiálů. Problémem však zůstávají kardiostimulátory a sluchové implantáty.

Vlastní pobyt v tunelu vyšetřovacího zařízení, ve kterém na vás působí magnetické pole, trvá déle než zmiňované CT vyšetření. V rámci diagnostiky RS je vhodné zobrazit kromě mozku i krční míchu. Tím se však provedení magnetické rezonance protáhne na desítky minut. Pokud trpíte klaustrofobií (strachem z uzavřených prostor), sdělte tuto skutečnost raději dopředu svému lékaři.

Vyšetření mozkomíšního moku

Mozkomíšní mok je tekutina, jež obklopuje mozek a míchu. S trochou nadsázky lze říci, že nám může poskytnout o centrálním nervovém systému podobné informace, podobně jako krev o jiných orgánech. K odběru mozkomíšního moku slouží lumbální punkce, jež se provádí vpichem do páteřního kanálu v bederní oblasti. Z bezpečnostních důvodů je tak činěno v místě, kde už není mícha, ale jen zmíněné obaly a mozkomíšní mok.

Vyšetření se nemusíte obávat. Nejde o nic dramatického. Lumbální punkci lze provádět i ambulantně. Vhodné je použití atraumatické jehly. Ta má hrot ve tvaru tužky a otvor pro odběr po straně. Netraumatizuje proto mozkomíšní plenu – obal míchy – a nevytváří se otvor, kterým by mok po výkonu odkapával do podkoží. Pokud by k úniku mozkomíšního moku docházelo, vzniklý podtlak by mohl vést k tzv. postpunkčním obtížím / postpunkčnímu syndromu:

• bolestem hlavy při přechodu do stoje, sedu (mizí vleže),
• nevolnosti,
• zvracení,
• závrati.

Postpunkční syndrom zpravidla odezní do max. několika dní. Nejlepším lékem je klid na lůžku. Pomoci mohou i běžně dostupné léky proti bolesti. Pokud postpunkční syndrom dlouho neustupuje, je možné využít tzv. krevní zátky. Anesteziolog odebere trochu žilní krve a aplikuje ji k místu otvoru v mozkomíšní pleně. Tím se otvor zalepí a během 1–2 h dochází k úlevě.

Mozkomíšního moku se odebírá většinou jen cca 10 ml, toto množství si tělo dotvoří během několika minut. Celkem máme moku cca 150 ml, toto množství se třikrát denně obnoví, nově vznikne cca 500 ml/den. Tvorbu mozkomíšního moku zvyšuje kofein, a proto se po výkonu doporučuje pití kofeinových nápojů.

Před odběrem mozkomíšního moku se zpravidla odebírá i krev. Poměr některých látek v krvi a mozkomíšním moku je pro stanovení diagnózy RS důležitý.

Po lumbální punkci je vhodné ležet asi 30 minut na břiše. Poté můžete lůžko opustit. Místo vpichu lze večer osprchovat. Je však potřeba vyhnout se po dobu 1 dne větší fyzické námaze.

Další vyšetření

Dalším vyšetřením využívaným v diagnostice RS jsou tzv. evokované potenciály. Jde o elektrofyziologické lékařské vyšetření, které sleduje aktuální elektrickou aktivitu vašeho mozku (EEG) v reakci na podněty zvenčí. Setkat se můžete se 4 druhy tohoto vyšetření:

• zrakové evokované potenciály (VEP),
• somatosenzorické evokované potenciály (SSEP – zjišťují přenos vzruchů z periferie do mozkového centra),
• motorické evokované potenciály (MEP – zjišťují poškození motorických drah v míše),
• sluchové evokované potenciály (AEP).

K vyšetření evokovaných potenciálů se používají přístroje a elektrody, účelem je změření rychlosti přenosu nervových signálů nervovými drahami. Na vyšetření se nemusíte nijak speciálně připravovat a není ani nikterak bolestivé.

V případě, že se RS projeví očními příznaky, je také využívána optická koherenční tomografie (OCT). Toto vyšetření provádí zpravidla oční lékař nebo neurooftalmolog. Neinvazivním a zcela nebolestivým způsobem do pár minut přinese lékaři podrobné informace o stavu sítnice a o jejích jednotlivých vrstvách na jakémkoliv místě, které je třeba zobrazit.

Diagnostika roztroušené sklerózy je složitá a často si vyžádá řadu technicky náročných vyšetření. Žádného z nich se však nemusíte obávat.

(dos)

Zdroje:

1. https://www.nfimpuls.cz/
2. http://www.mladisklerotici.cz/
3. Kubala Havrdová E. Roztroušená skleróza. Praha: Mladá fronta, 2013. Aeskulap. ISBN 978-80-204-3154-7.