Mluvte o roztroušené skleróze také se svými dětmi!

S vyslechnutím diagnózy závažného chronického onemocnění bývá spojena nejistota, obavy a často také strach. Tyto pocity však zažívá nejen sám nemocný, ale také jeho okolí, a to včetně dětí.

Komunikace v první řadě

Chcete-li zmírnit obavy svých dětí, vsaďte na otevřenou komunikaci.

• Odpovězte na všechny otázky, které váš potomek má,
• srozumitelně mu vysvětlete, v čem spočívá samotné onemocnění a jeho léčba,
• dejte mu najevo, jak se cítíte.

V potaz je pochopitelně třeba vzít věk a vyspělost dítěte. Jen vy sami víte, kolik toho váš potomek zvládne skutečně pochopit. Jestliže máte více než jedno dítě, může být užitečné mluvit s každým zvlášť a zvolit individuální přístup. Nemělo by vás překvapit, pokud už vaše děti tuší, že se s vámi něco děje. I ty nejmenší si obvykle všimnou, že je v rodině něco jinak. Proberte s dětmi, jakou formou se chtějí o roztroušené skleróze dozvědět co nejvíc. Vedle rozhovoru s vámi mají možnost zhlédnout naučná videa, přečíst dostupné brožurky nebo si promluvit přímo s vaším lékařem.

Ne vždy to jde hladce

Děti na tak zásadní informaci, jako je přítomnost závažné choroby u jejich rodiče, reagují různě. Mohou se objevit nejrůznější problémy, jako:

• poruchy chování, výbuchy vzteku;
• narušený spánek, noční můry, noční pomočování;
• zhoršení prospěchu ve škole;
• ztráta zájmu o své koníčky, přátele;
• tělesné potíže, jako jsou bolesti hlavy, břicha, nevolnost, zvracení apod.;
• lhaní;
• porucha příjmu potravy.

Pomůže, pokud dítěti poskytnete potřebný pocit bezpečí, důvěry a možnost alespoň nějaké kontroly nad vzniklou situací. Je nezbytné, aby mělo možnost kdykoliv mluvit o svých pocitech a potřebách, a to s vámi či někým dalším, komu může věřit. Jestliže u svého dítěte pozorujete změny, se kterými si nevíte rady, neváhejte se obrátit na odborníka – pediatra či dětského psychologa nebo psychiatra.

(veri)

Zdroj:
www.webmd.com